Projekt Mezi námi: Děti a senioři společně tvoří a kreslí srdíčka k Valentýnu

Markéto, pořádáte pravidelná setkání dětí z mateřských školek a základních škol se seniory. Jaký je hlavní bonus těchto návštěv pro starší občany?
Pro seniory v ústavní péči takové pravidelné návštěvy dětí znamenají důvod k těšení se na něco mimo jejich denní rutinu. A jsme moc rádi, že díky projektu Mezi námi můžeme tyto aktivity pravidelně realizovat. Do společenské místnosti se nahrne švitořící parta dětí s energií sobě vlastní a začíná zábava. Aktivní senior se může zapojit do společného tvoření, cvičení, zpívání. Někteří jen zpovzdálí pozorují. Velmi dobré zkušenosti máme i s vážně nemocnými lidmi, kteří jen pasivně naslouchají a vnímají dětský smích, hašteření, dovádění. Toto se dá nazvat stimulací smyslů, která např. v pozdních stadiích Alzheimerovy choroby hraje v péči o nemocného významnou roli. Na setkáních se také předávají pozornosti, které si jednotlivé skupiny vzájemně vyrábějí mezi návštěvami. Vztah se tím prohlubuje a je to opět motivací pro seniora, proč ráno vstát a něco dělat. Obecně se dá říci, že mezigenerační aktivity jsou skvělým a hlavně přirozeným způsobem aktivizace seniorů. Ať už doma, nebo v ústavu.

Mezigenerační návštěvy mají význam nejen pro seniory, ale i pro samotné děti. Můžete popsat jaký?
Přínos pro děti je v první řadě možnost „vidět stáří“. To stáří, které v dřívějších letech bylo v rodinách běžné. Projevy stáří jsou všeobecně vnímány a přijímány s nechutí či odporem. Často se na setkáních stáváme svědky jedinečných okamžiků. Například když chlapec sledoval snahu babičky se napít, ta měla ovšem artritidou zdeformované prsty a hrneček měl malé ucho. Po chvíli k ní přišel, prohlížel si prsty, zeptal se, jestli to bolí a že jí pomůže. Nepodal jí však ten hrnek do ruky, rovnou jej přiložil k jejím ústům. Jiná holčička na setkání pravidelně chodila za babičkou Boženkou, protože babička neměla ruku a malá jí chtěla pomáhat. Děti často pozorují vrásky a dotýkají se vrásčitého hřbetu ruky, někdy se zálibou, jindy se zatajeným dechem. Toto je jeden ze způsobů, jak udržet společnost relativně zdravou se zájmem o okolí.

Jak vlastně tato setkání reálně vypadají?
Nejběžnější model je setkání ve společenských prostorech domova, kdy paní učitelka doprovodí svou třídu na místo a s dětmi se účastní připravené, předem domluvené aktivity. Často jsou to výtvarné činnosti, oblíbená jsou cvičení nebo hraní společenských her. Děti se k seniorům připojují zcela spontánně a vždy je velmi živo. Je zajímavé pozorovat, jak se v průběhu většinou již prvního setkání utvoří dvojice – dítě a senior, kteří jsou, jak se říká, naladěni na stejné vlně. Zůstávají pak parťáky po celou dobu trvání programu a není také výjimkou, že přátelství přetrvá i po nástupu do první třídy a dítě navštěvuje seniora společně se svou rodinou. Všechna setkání mají také své rituály. Jedním z nich bývalo například podání ruky s pozdravem. Uvádím „bývalo“, protože za současného epidemického stavu věci je podání ruky na hraně…

V současné době už skoro rok žijeme s tím, že senioři jsou nejvíce ohroženou skupinou a děti naopak rizikovými přenašeči. Lze vůbec v posledních měsících nějaká podobná setkání organizovat?
Samozřejmě, že naše činnost je aktuálním stavem věcí velice ovlivněná. Bezpečnost je na prvním místě, a proto jsou návštěvy dětí a obvyklá setkání omezená. Nikoliv však pozastavená! Zavedli jsme tzv. distanční aktivity a vybízíme spolupracující školky třeba k hlasitým procházkám pod okny domovů. Děti seniorům křídami zdobí chodníky, zpívají pod okny, posílají obrázky… Od září loňského roku každý měsíc v rámci Pohádkového roku nabízíme konkrétní výtvarnou činnost, kdy je potřeba spojit síly. Senioři z domovů dětem pomáhají dotvořit kompletní dílo, třeba že uháčkují botky pro kocoura Mikeše. A pak tu máme moderní technologie, které jsme začali naplno využívat. Zrealizovali jsme zajímavá virtuální setkání. Děti si ve videohovoru povídaly s týdny izolovanými babičkami, pochlubily se, co nového se naučily. Po jednom z takových setkání naléhali samotní předškoláci na paní učitelku, že je okamžitě potřeba těm babičkám něco vytvořit, aby měly radost a potěšení. Jiné skupiny zase aktivně nahrávají videa určená přímo seniorům.

Kromě těchto aktivit funguje program Přečti. Co přesně to znamená?
Náš další program Přečti spočívá v pravidelných návštěvách kouzelných pohádkových čtecích babiček a dědečků ve školkách, kde dětem čtou pohádky. Tento program běží v mnoha školkách i nyní. Samozřejmě vždy za dodržení všech bezpečnostních opatření – dezinfekce, respirátor, případně pak štít, návleky, bezpečná vzdálenost od dětí, větrané prostředí a vlastní kniha. Ti, kteří docházet nemohou, pak natáčejí videopohádky, aby se „svými dětmi“ neztratili kontakt. Ke zhlédnutí jsou na našem YouTube kanále.

Izolace na seniory v době pandemie doléhá velmi citelně. Řada z nich ztrácí chuť do života.

Jak obecně senioři vnímají izolaci, která se ještě více prohloubila v posledním roce?
Netroufnu si zobecňovat. Někteří díky té krizi zjistili, že mají v okolí lidi, kteří jsou ochotní a pomohou. V rámci místních komunit vznikly vztahy mezi lidmi, kteří by se jindy neměli šanci setkat, a přetrvávají stále. Co mě ovšem zaujalo, bylo odhodlání některých našich dobrovolníků vymanit se z té role, kdy je senior vnímán jako „ten nejslabší z nás“. Nechtěli se nechat sešněrovat nařízeními, která je na jejich ochranu uvrhla do domácího vězení. Chtějí žít, dodržují pravidla, ale pobyt v izolaci jim nevyhovuje. Za uplynulý rok se problematika ageismu (věková diskriminace, pozn. red.) dost prohloubila, ovšem tím nenápadným směrem, kdy pod rouškou dobré víry omezujeme životy jiných. Ale to už je na úplně jiné povídání...

A jak je tomu u seniorů v domovech důchodců?
Na klienty pobytových sociálních služeb má tato izolace samozřejmě mnohem krutější dopad. Takový senior neměl šanci ani na tu nejmenší revoltu nebo nesouhlas. V bezpečí ve svých pokojích,  s minimálním kontaktem s personálem, s nulovým kontaktem s rodinou. V lepších případech, při dostatku personálu s možností skype hovoru nebo telefonátu. To vše po dobu dlouhých týdnů, měsíců… Dopad izolace na tyto lidi vidím jako fatální. Osobně jsem měla možnost sledovat absolutní rezignaci, apatii, nechuť k jídlu, nechuť vůbec vstát z postele a umýt se, den za dnem, než přišla vytoužená smrt.

Světový den Alzheimerovy choroby. Dosud neléčitelná nemoc krade lidem paměť i osobnost

Zdraví

Dne 21. září si připomínáme Světový den Alzheimerovy choroby, která je nejčastější příčinou demence. U nemocných postupně dochází ke zhoršování různých funkcí mozku. Lidé ztrácí paměť, zhoršuje se myšlení, schopnost vyjadřování a plánování. Nemoc mění jejich charakter, osobnost a vztahy k blízkým lidem. S Alzheimerovou nemocí má osobní zkušenosti paní Zuzana Žáčková, jejíž tatínek na tuto nemoc zemřel a maminka s ní bojuje několik let.

Jaké další aktivity pořádáte?
Nezávisle na zavedených programech Přečti a Povídej nás plně zaměstnala samotná koronavirová situace. Snažíme se vozit radosti přímo za seniory. Ve spolupráci s firmou Vandermoortele rozvážíme do domovů klientům i personálu sladké zákusky. Od jara doposud jsme rozvezli bezmála 10 tisíc kusů. Další krásné číslo je 15 tisíc kusů obrázků namalovaných od dětí, které jsme distribuovali seniorům po celé republice. Realizujeme mezigenerační dílničky, kde se s námi může setkat široká veřejnost a děti si s pomocí pohádkových babiček a dědečků mohou vyrobit třeba záložku do knihy nebo jinou tematickou upomínku. Pořádáme mezigenerační sportovní hry, navštěvujeme s babičkami děti na příměstském táboře Master Šéf a pravidelně pořádáme setkání našich dobrovolníků – seniorů, kteří se s námi mohou bavit, vzdělávat, tvořit, jezdit na výlety… Napadá mě také spolupráce s firmou Kaleido, která pro seniory vyvinula aplikaci do virtuálního prostoru, máme zapůjčené virtuální brýle, které dále poskytujeme do domovů, a senioři tak mají možnost vyzkoušet na vlastní kůži virtuální realitu. I zde je jasný mezigenerační přesah. A měli jsme možnost podílet se na distribuci audio nahrávek, které vytvořil Cirk LaPutyka speciálně pro seniory. Využijeme zkrátka každou příležitost, kdy můžeme pomoci nebo potěšit.

Obecně si říkám, že dnešní děti tak trochu ztrácí úctu ke starým lidem. Je potřeba v nich podporovat tu soudržnost a empatii?
Zcela jednoznačně musíme podpořit a pěstovat v dětech kvality nezbytné pro život ve společnosti. Láska, úcta, empatie – to vše v sobě děti přirozeně mají, my to jen nesmíme dusit, ale podporovat. Děti jsou jakou houby, nasávají vše, co je jim nabídnuto.

Co bychom my jako společnost měli udělat, abychom starším spoluobčanům pomohli tuto dobu překonat, ale zároveň je neohrozili?
Velmi posílí a těžké dny dokáže překonat vědomí, že nejsou sami. Že na ně někdo myslí a je s nimi, i když jen na dálku. V každodenním životě jsou to maličkosti. Začít můžeme u svých nejbližších, v rodinách, zajímat se o své sousedy, nebýt lhostejní. Pomoc sousedce s nákupem nebo venčením psa anebo pouhý úsměv a pár prohozených slov. Anebo můžete pomoct šířit ideu i praxi mezigenerační spolupráce dál – zmiňte se o nás ve své školce, ve škole, v seniorském zařízení. Je opravdu důležité, abychom seniory začlenili zpět do naší společnosti z okraje, na který jsme je odsunuli. Vrátit jim ztracenou důstojnost a respekt, který si zaslouží. V dřívějších dobách byl ve všech kulturách aspekt stáří uctíván a vnímán jako bohatství, zkušenost předávaná z generace na generaci. Tento prvek se však plošně vytrácí.

Celý únor běží projekt Daruj srdce. Děti i senioři vyrábějí a malují srdíčka.

Jaké plánujete aktivity na tento rok?
Vše se bude odvíjet od epidemické situace v ČR. Aktuálně se zdá, že budeme pokračovat v distančních aktivitách. Tomu přizpůsobujeme i dílčí projekty. V tuto chvíli se určitě hodí zmínit aktuální projekt Daruj srdce. Celý únor distribuujeme do domovů seniorům šablony přání, která mohou dle libosti, fantazie a možností originálně vyzdobit a předat dál – pracovníkům domovů, svým blízkým, anebo přes naše koordinátory spolupracujícím dětem, které je na podzim těšily.
Stále ještě běží Pohádková soutěž, připravujeme putovní rukodělnou práci nebo Sborník kuchařské moudrosti. Rozhodně chceme dále dopřávat seniorům Sladkou chvilku, tedy rozvážet zákusky. Při tom všem se budeme těšit, až se zase společně a osobně setkáme. Až se děti s babičkami a dědečky budou moci vidět zblízka, dotknout se, pohladit a obejmout. Zkrátka až zase propojíme generace všemi smysly. Pokud se budou konat nějaké veřejné akce, zcela jistě se s námi na některé z nich potkáte v našem stanu s dílnou a s pohádkovými čtecími babičkami a dědečky. Mohu doporučit sledovat naše sociální sítě a web, kde jsou vždy ty nejaktuálnější informace.

Když se zeptám na vaše aktivity v číslech, máte nějaké statistiky svých úspěchů?
V České republice je do programu Povídej zapojeno na 200 a v Praze 120 školských a seniorských zařízení. Ve školkách čte více než 150 pohádkových čtecích babiček a dědečků v Praze, Plzni, Teplicích, Brně a Olomouci. Od počátku koronakrize jsme do spolupracujících domovů po celé ČR rozvezli 10 tisíc zákusků v rámci Sladké chvilky a předali stovky drobných dárečků. Děti namalovaly obrázky, které obveselily 30 tisíc seniorů ve více než 160 zařízeních po celé republice. I v letošním roce chceme rozšiřovat naši velkou mezigenerační rodinu o další členy, koronakrizi navzdory.