Balkony bez zábradlí a papírové kartony místo skleněných tabulí, i tak vypadají domy v majetku nezařazeného poslance Lubomíra Volného, které využívá k takzvanému obchodu s chudobou. Reportér CNN Prima NEWS navštívil dva jeho ubytovací domy v ostravské chudinské čtvrti Přívoz, díky nimž Volný pumpuje státní pokladnu. Přemrštěné nájemné totiž za nemajetné Romy dostává rovnou z eráru formou státní sociální podpory.
Dům číslo 991/53 stojí v Božkově ulici v Ostravě-Přívoze, což kdysi bývala výstavní čtvrť za hlavním nádražím. Je to třípodlažní vilový dům z éry první republiky, nyní tedy barák připomínající ruinu. „Volný? Toho neznám, tady chodí nájem vybírat nějaký Machala, to je majitel,“ tvrdí jeden z nájemníků a zaklapne dveře bytu.
Plísně, smrad a borec z televize
Na chvíli nás jeho výrok zmate, takže raději nahlížíme do katastru nemovitostí. Úřední rejstřík nicméně k 11. březnu 2021 potvrzuje, že Lubomír Volný vlastní právě tuto nemovitost. Nájemníci jsou ale zřejmě poučeni, aby vlastnictví poslance Volného zpochybňovali.
Dům v Božkově ulici rozhodně není objektem, s jehož vlastnictvím by se chtěl kdokoli chlubit. A už vůbec ne poslanec Parlamentu. Jedním slovem je to ruina, v níž ale stále bydlí několik početných romských rodin. Nevidíme přitom jediný zásah, kterým by majitel Volný na domě něco vylepšil, bez peněz ale určitě není. Vydělá si na přemrštěných nájmech, poslanecké mzdě a loni jen na takzvaných poslaneckých náhradách vytáhl ze státní kasy 2 273 220 korun.
Při druhé návštěvě domu už nájemníci majitele baráku Lubomíra Volného tolik nebrání, prostořeké jsou hlavně školní děti, jimž zřejmě utkvěla v paměti Volného věta ze Sněmovny „Jestli tady pudeš, dostaneš flákanec“. „Volný, to je ten borec, co se bije v televizi,“ skoro hrdě volají. „Já o něm nic nevím. Neznám ho,“ sveřepě však tvrdí žena žijící v přízemí.
V domě s rozkopnutými domovními dveřmi a zdevastovanou chodbou vládnou plísně, smrdí tu odpad i odpadky. A omítka je občas vysvlečená až na cihlu. Romská žena se čtyřmi dětmi obývá v přízemí třípokojový byt, z balkonu jí ale někdo vytrhal zábradlí. A některá skla v oknech jsou nahrazena papírovými kartony.
Z balkonu rovnou do odpadků
Nájemníci domu se nechtějí fotit, tají svá jména, mezi řečí i tak leccos prozradí. Čtyřnásobné matky z přízemí se ptáme: „Proč vám to pan Volný neopraví, když hradíte nájem?“ Odpověď je pro tuhle čtvrť typická: „Já mu nic neplatím, protože nic nemám. Platí to sociálka.“
Do bytu nás žena nepozve, předsíň působí dost vybydleně. „Jsme tu pět měsíců, ještě se zařizujeme,“ krčí žena rameny. Tohle je možná bydlení, s nímž by se spokojil osamělý bezdomovec, nikoliv rodina s dětmi. Když zde malí caparti vyjdou na balkon, kterému chybí zábradlí, mohou spadnout rovnou do hromad odpadků.
Brajgl obklopuje vilu poslance Volného ze všech stran. Staré gauče, lednice, kusy židlí, to vše je promíseno domovním odpadem z kuchyňských košů. Když přemítáme, jak tohle místo ve vyloučené lokalitě nejlépe vystihnout, napadá nás výraz „ostravská favela“. Nepochybujeme o tom, že k devastaci značným dílem přispěli i nájemníci, majitel se jim v tom ale vůbec nepokoušel zabránit. Je to i umělecká zkáza, funkcionalistický dům z předválečné éry patřil k ozdobám čtvrti. A z ozdobného plotu zůstaly jen poražené betonové sloupky, celá zahrada je pak smetištěm.
Táta osmi dětí Volného chválí
V Ostravě-Přívoze lze přitom ubytovny provozovat i udržitelným způsobem, nikoli jen jako kasičku. „Všechno se dá dělat poctivě, pan poslanec Volný na to z vysoka kašle. Vydělá si a pak ty baráky nechá nejspíš spadnout,“ myslí si přívozský podnikatel Josef Břeň, jehož ubytovnu navštívíme v závěru reportáže.
Napřed se ale podívejme do jiného z domů nezařazeného poslance, antirouškaře a parlamentního rváče. Zápis v katastru potvrzuje, že jde o další vilový dům v Božkově ulici s číslem 976/67. I ten je obklopen odpadky, ze šedivé fasády se loupe omítka a zahrada připomíná skládku komunálního odpadu. V prvním poschodí žije Lukáš Karala s početnou rodinou. „Já mám osm dětí a jsem rád, že mě tu pan Volný vzal,“ říká upřímně. „Kdekoli jsem zavolal a přiznal, že jsme desetičlenná rodina, hned to típli. Možná už bych byl na ulici a děcka šla do domova.“
Doplatek a příspěvek na bydlení
Doplatek na bydlení je dávka pomoci v hmotné nouzi. Pokud občan přijde o práci, dostane podporu v nezaměstnanosti na pět (osoby do 50 let), osm (do 55 let) či jedenáct měsíců (nad 55 let). Poté má nárok pouze na životní minimu (3 860 Kč měsíčně), a pokud nedisponuje prostředky na pronájem bytu (pokoj v ubytovně), stát za něj nájem zaplatí prostřednictvím systému státní sociální podpory. Respektive nájemné pošle rovnou na účet majitele bytu či nemovitosti. Zákon přímo uvádí, že „plátce doplatku jej poukazuje pronajímateli nebo poskytovali služeb“.
Lidé v hmotné nouzi k těmto penězům vůbec nemají přístup, stát se obává, že by je utratili dříve, než by zaplatili nájemné. Existenci doplatku na bydlení zneužívají takzvaní obchodníci s chudobou, tedy vlastníci ubytoven či domů nejen ve vyloučených lokalitách, kteří i za podřadné bydlení žádají vysoké nájmy a inkasují je od státu formou doplatků na bydlení. A příjem je každý měsíc jistý.
Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení zůstala osobě či rodině takzvaná částka na živobytí. Výše nájemného nesmí být vyšší, než je v daném místě obvyklé, což je částka ne úplně snadno určitelná a lze ji různě ohýbat (někdy i s pomocí úředníků).
Doplatek na bydlení se často plete s příspěvkem na bydlení, který mohou dostávat i lidé zaměstnaní, ovšem s nízkými příjmy. V tomto případě stát přispívá jen procentuálně, například na část nájemného.
Kvartýr v ghettu za 16 tisíc
Suma za neudržovaný třípokojový kvartýr ve zchátralém domě je ohromující. „I s energiemi platím dohromady 16 tisíc korun. Z toho je elektrika 2 500 korun, plyn tu nemáme,“ počítá Lukáš Karala. Kde tolik vydělá? A jak s „pražským“ nájmem ještě uživí osm dětí? „Nemám práci, jsem na sociálce, takže já to neplatím,“ přiznává osminásobný táta. Že je dlouhodobě nezaměstnaný, to poslance Lubomíra Volného nemůže trápit. Spíš naopak, takto rovnou dojí český stát. Kdyby jeho nájemníci řádně pracovali, činži by z nich tahal hůře.
O patro výše žijí se čtyřmi dětmi manželé Gorolovi. A 27letý Marian Gorol jako jediný z oslovených Romů dokáže být vůči panu domácímu i lehce kritický. „Je to tady celkem v pohodě, před dvěma dny ale netekla voda. Chodba je hnusná a špinavá, zahrada taky. Majitel by se mohl starat lépe, tohle není normální. Platíme dost,“ říká Gorol. I on prý za byt dává měsíčně 16 tisíc korun, včetně služeb.
Volný: Je to hlavně vizitka Romů
O názor jsme požádali i majitele domů v Božkově ulici. Poslanec Volný v telefonickém hovoru nejprve shrnul historii obou objektů. Jednu z vil v roce 2012 údajně koupil pro vlastní rodinu k trvalému bydlení, v té době měly v okolí vzniknout vysokoškolské koleje. Z plánů však sešlo a město do lokality nastěhovalo větší množství romských rodin. „Manželka tam odmítla bydlet, tak jsem se rozhodl byty pronajímat,“ říká Volný.
Poslanec se ohrazuje proti nařčení, že patří k obchodníkům s chudobou: „Obchod s chudobou je falešný pojem vymyšlený lidmi, kteří chtějí zajistit, aby Romové nikdy nemohli být kritizováni za to, že bydlí v katastrofických podmínkách.“
Proč tedy v katastrofických podmínkách žijí jeho nájemníci v Božkově ulici? „Žijí v tom, co si sami způsobili. Opravdu jim tam po večerech nechodím ničit dveře, kuchyňské linky, záchody a tak dále. Neolupuji tam omítky ani nekradu okapové roury. A už nedám ani korunu na to, abych zvyšoval kvalitu bydlení někomu, kdo neumí bydlet.“
Na konkrétní dotazy poslanec odpovídá neochotně. Když se ptáme, zda je v pořádku, když poslanec pronajímá k bydlení zatuchlé ruiny, odpoví: „Mé domy jsou vizitka romské komunity a její kultury v romských čtvrtích. A také vizitka absolutní neúspěšnosti všech romských neziskovek.“
Nemám z nájmů ani korunu do kapsy
Volný si stěžuje: „Nájemníci mi za těch asi osm let dluží na nájemném asi 1,5 milionu korun.“ Dluh prý vznikl i proto, že úřady mu přímo na účet posílají jen třetinu sociálních dávek, které stát poskytne romským rodinám na uhrazení bydlení.
Prozradit výši činže ve svých bytech odmítá. Když ho konfrontujeme s částkou 16 tisíc korun, o níž mluví podnájemníci, říká, že tohle je suma, která nepokryje ani náklady.
Desetičlenná rodina podle poslance Volného opotřebovává byt v takovém tempu, že z nájemného nezůstane ani na opravy.
V Božkově ulici se dle svých slov Volný asi dva roky neukázal a správou domů prý pověřil charitativní organizaci blízkou KDU-ČSL, která disponuje i s nájemným. Poslanec se dušuje, že pro vlastní potřebu tyto peníze nepoužívá. „Nemám z toho ani korunu, vůbec žádný profit.“
Úpadek dobré čtvrti
Božkova ulice v Přívoze opravdu patřívala k lepším ostravským adresám. Honosné vily se tu už od počátku 20. století prolínaly s činžovními domy s velkými byty. „Dobrá adresa to bývala až do roku 1997, kdy velká voda zničila skoro celou ostravskou čtvrť Hrušov, v níž už tehdy žili hlavně Romové,“ vzpomíná starousedlík Josef Břeň. A část obyvatel zatopeného Hrušova byla tehdy přesídlena do zdejších bytů a vil v majetku města.
I Břeň vlastní nemovitost v Božkově ulici, přímo naproti jednomu z ubytovacích domů poslance Volného. „Původně v tom domě bydlel šéf kriminálky z Frýdku-Místku, jenže postupně tu byl pořád víc nešťastný, protože se ze slušné čtvrti začalo stávat ghetto. Prostě to tu nemohl vydržet,“ líčí Břeň.
Kriminalista prý za barák žádal miliony, pak byl ale rád, že dům v ghettu prodal za pouhé statisíce. „Koupil ho Lubomír Volný, no a nechal to tady zlikvidovat. Nic bych proti němu nenamítal, kdyby se o dům a jeho nájemníky staral, ale jemu to je fuk,“ stěžuje si starousedlík a ukazuje na chybějící okapy na Volného domě. Což je prý důvod, proč je barák nasátý plísněmi.
I ubytovny mají různou tvář
„Jsou Romové a Romové,“ tvrdí Břeň. I on totiž svůj činžák proměnil v ubytovací zařízení. „Nájemníci v mém domě si na chodbě nedovolí odhodit ani vajgl,“ pochlubí se a zve nás na prohlídku. V domě je vyglancováno, fasáda i omítky září novými nátěry, a v udržované zahradě je dokonce vybudované grilovací posezení. „Krásné bydlení, tam naproti bych nechtěl žít ani za nic,“ říká 69letý Zdeněk Ištvok, který zde bydlí s manželkou.
Podnikatel Josef Břeň je patriot a věří, že zašlou slávu ostravské čtvrti Přívoz lze ještě obnovit. A že při jisté snaze může být lepší i spolužití obou zdejších komunit. „To by ale v Přívoze nesměli podnikat lidé jako poslanec Volný, kterým jde pouze o peníze,“ posteskne si.
